Dušičky jsou pro nás připomínkou zemřelých, ať už těch blízkých, nebo vzdálených. Odkud tento svátek pochází a jak jej tradičně oslavit?
Dušičky se pojí s Kelty a jejich svátkem Samhain. Keltové věřili, že se každý rok na zemský povrch vracejí duše zemřelých, a těm je pak potřeba pomoci s návratem do podsvětí. Keltové duším svítili na cestu ručně vyřezávanými svítilnami z řepy. Aby se ochránili před zlými duchy, nasadili si masky ze zvířecích hlav a kůží. Také si různě pomalovávali své obličeje.
Po Keltech přišli Slované se svými vlastními tradicemi. Keltský svátek přijali a trochu jej upravili. Křesťanská církev nechtěla duše vést zpět do podzemí, zato zdůrazňovala potřebu zavzpomínat na zemřelé. Postupně se tento zvyk rozšířil do mnoha evropských zemí a svátek Dušičky se stal tradicí.
Dušičky neboli Památka zesnulých se u nás v České republice každoročně slaví 2. listopadu. Na rozdíl od Halloweenu neprobíhají žádné bujaré oslavy zahrnující strašidelné kostýmy a hrůzostrašnou výzdobu. Naopak si v tento pokojný den připomínáme své blízké a modlíme se za všechny, kteří už tu s námi být nemohou.
Pro věřící i nevěřící je běžné navštívit hrob své rodiny, vyčistit ho, položil na něj čerstvé květiny nebo věnec a zapálit svíčku. Světlo svíčky symbolizuje víru ve věčný život a také přeneseně navazuje na starý keltský zvyk svítit mrtvým na cestu. Zbytek dne je vhodné strávit v rodinném kruhu a společně zavzpomínat na staré časy. Pokud se lidé na hřbitov 2. listopadu nedostanou, mohou zapálit svíčku i u sebe doma.
S tímto svátkem se dříve pojilo mnoho pověr, které lidé pečlivě dodržovali.
V některých krajích se veškeré ostré předměty, jako pily nebo nože, umisťovaly čepelí dolů. Pokud někdo nechal čepel směřovat nahoru, způsobil duším dvojnásobné utrpení.
Rovněž bylo zakázané házet vaječné skořápky do ohně, protože tím mohly duše v očistci rozplakat.
Na Dušičky nikdo nezametal, pokud nechtěl duše vystrašit.
Na Znojemsku hospodyňky pokládaly na okno chléb jako dárek pro duše, které se vrátily do jejich domů.
Takových pověr, hlavně krajových, byste určitě našli mnohem víc. Pokud vás zajímají a nechcete nebožtíkům ublížit, poptejte se místních.
Ručně vyrobené i zakoupené dušičkové věnce patří mezi tradiční výzdobu hrobů. Věnce na dušičky bývají z jehličí, šišek, sušeného ovoce a květin, žaludů, jeřabin, šípků, mochyně, pestrobarevných listů, kaštanů i nejrůznějších ozdob.
Pokud se rozhodnete pro vlastnoruční výrobu, zvolte těžší korpus z proutí nebo slámy.
Kolem korpusu omotejte větvičky z túje nebo jiných jehličnanů, nejlépe pod úhlem 45° a na místo je připevněte drátkem.
Poté už se můžete pustit do samotného dekorování. Pamatujte však, že méně je někdy více. Pomocí drátků či tavné pistole na jehličí naskládejte jeřabiny, šípky, barevné listy, kaštany nebo šišky. Vkusně vypadají i jednobarevné mašle.
Dlouhotrvající dušičkové dekorace vydrží na hrobě nejdéle. Vybírat můžete ze sošek andělíčků či zvířátek, váz a svícnů. Nejlépe uděláte, pokud vyberete těžší dekorace vyrobené z kamene či keramiky. Proti větru je však lepší dekorace ke hrobu připevnit. Můžete je přivázat drátkem nebo přilepit tavnou pistolí.
Dušičková výzdoba se často neobejde bez živých květin.
Krásně vypadá chryzantéma, která je navíc velmi odolná a na hrobě vydrží dlouho.
Mráz dobře snášejí i maceška, azalka, astra nebo libavka.
Pokud se rozhodnete přinést řezanou květinu, vložte do vázy karafiát nebo růži.
Do truhlíku můžete zasadit nízkou chryzantému, vřesovec, trávu ostřici a vše ozdobit chvojím.
Zapálením svíčky vzpomínáme na zemřelé a projevujeme jim svou úctu. Po setmění navíc světlo ze svíček dodává okamžiku pravou dušičkovou atmosféru. Aby svíčka vydržela hořet až do setmění i ve větrném počasí, vložte ji do menší či větší lucerny.Ochranný obal si můžete vyrobit i sami z průhledné sklenice a přinést tak na hřbitov originální svícen.
Nezapomeňte, že není důležité kde vzpomínate, hlavní je věnovat svým blízkým pár chvil vzpomínání. To můžete odkudkoli. Přejeme vám krásný, odpočinkový podzim.
Nepropásněte nový článek, skvělou akci nebo slevu a přihlaste se k odběru zpravodaje!